Rewrite letters from the image.
 
 
detail

Co lze zjistit rozborem vody? Co znamenají jednotlivé položky?

Pokud chceme zjistit, jaká je aktuální kvalita pitné vody ve vašem městě městě, doporučujeme www stránky vodárenských společností. Pro snadnější orientaci uvádíme přehled jednotlivých ukazatelů a praktické vysvětlení souvislostí.

Vysvětlní zákadních pojmů

Hygienické požadavky na zdravotní nezávadnost a čistotu pitné vody jsou uvedené v platné vyhlášce pro pitnou vodu (vyhláška č. 252/2004 Sb.) a jedná se o hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů. Vyhláška také upravuje požadavky na pitnou a teplou vodu, a zároveň i četnost a rozsah kontrol pitné vody. Celkem obsahuje třiašedesát ukazatelů její jakosti.  

Hygienické limity mají několik stupňů – jsou to nejvyšší mezní hodnoty, mezní hodnoty a doporučené hodnoty – které nám pomáhají rozlišit zdravotní ukazatele. Pokud objevíme, že naše voda překračuje nejvyšší mezní hodnoty, znamená to, že po jejich překročení existuje významné riziko při použití této vody jako pitné. Neurčí-li samozřejmě orgán ochrany veřejného zdraví jinak. Mezní hodnoty vody a jejich překročení pro nás obvykle nepředstavuje akutní zdravotní problém. Doporučené hodnoty pak jsou nezávazné hodnoty ukazatelů jakosti pitné vody, které stanoví minimální žádoucí nebo přijatelnou koncentraci dané látky, nebo optimální rozmezí koncentrace dané látky.

1. Ověřování mikrobiologické nezávadnosti

Pokud chceme zjistit, zda voda je vhodná k pití, pošleme ji na rozbor mikrobiologické nezávadnosti (současně s analýzou chemických parametrů). Odborníci nehledají bakterie a viry, které by mohly způsobovat známá onemocnění přenášená právě vodou, jako je tyfus, infekční zánět jater, průjmová onemocnění virového původu a podobně. Bylo by to technicky, časově i finančně neúnosné. Po celém světě se většinou používá metoda takzvaného indikátoru fekálního znečištění, při které se hledají typické bakterie žijící ve střevním traktu člověka a teplokrevných živočichů (Escherichia coli, enterokoky, Clostridium perfringens).

Pokud se některá z bakterií ve vodě objeví, je zřejmé, že voda musela přijít do kontaktu s lidskými nebo zvířecími výkaly či se zbytky živočichů. Je to znamení, že může obsahovat i další patogenní bakterie a viry, které pocházejí právě za střevního traktu.

Abychom si mohli natočit vodu do sklenice a napít se beze strachu, že se nám udělá nevolno, nesmí voda obsahovat žádnou ze jmenovaných bakterií ve stanoveném objemu 100 mililitrů. Stejný nulový limit platí také pro koliformní bakterie, které ale už dnes nejsou považovány za spolehlivý indikátor fekálního znečištění, protože představují neškodné, saprofytické bakterie, které sice osidlují střevní trakt, ale žijí běžně i v půdě.


Které základní mikrobiologické ukazatele se v pitné vodě sledují?


Clostridium perfringens
Nachází se ve fekáliích a odpadních vodách,  jedná se o běžnou součást střevní flóry teplokrevných zvířat a člověka. V celé lidské populaci se dá nalézt u necelé čtvrtiny osob. Tvoří velmi odolné spory, které byly navrženy jako indikátor účinnosti filtrace a indikátor přítomnosti virů a prvoků v upravené vodě. Spory přežívají v prostředí mnohem déle než patogeny, proto slouží také jako indikátor staršího fekálního znečištění.

Enterokoky
Přítomné v odpadních vodách a fekáliích teplokrevných živočichů a člověka.
Výjimečně se mohou některé druhy množit i v půdě a na rostlinné vegetaci, která nebyla nijak fekálně znečištěna. Je to indikátor fekálního znečištění.

Escherichia coli
Přítomná v odpadních vodách a fekáliích teplokrevných živočichů a člověka.
V současné době nejlepší indikátor fekálního znečištění. Vzhledem ke své citlivosti k okolním vlivům indikuje čerstvé fekální znečištění.

Koliformní bakterie
Neškodné, saprofytické bakterie, osidlující střevní trakt, ale žijící běžně i v půdě. I přesto se mezi nimi mohou výjimečně vyskytnout i patogenní kmeny, které tvoří toxiny, mohou proniknout do tkání a způsobit přímo ohrožení zdraví. Dnes jsou považovány víceméně za indikátor účinnosti úpravy a dezinfekce vody, sekundární kontaminace či vysokého obsahu živin v upravené vodě.

Mikroskopický obraz – abioseston
Abioseston je tvořen částicemi organického i anorganického původu. Může být složený například z částí rostlinných a živočišných tkání, z částic půdy nebo prachu, pylových zrn a produktů koroze. Abioseston v pitné vodě většinou pochází z rozvodného systému. Může se do pitné vody ale dostat i ze surové vody nebo kontaminací během distribuce.
Výskyt některých částic, i méně zastoupených, může poukázat na původ kontaminace pitné vody.

Mikroskopický obraz – počet organismů
Mikroskopické organismy se do pitné vody dostávají buď ze surové vody, nebo se mohou do systému dostat sekundárně a následně se mohou množit v rozvodném systému. Ve vodě mohou indikovat špatnou účinnost její úpravy, kontaminaci podzemního zdroje nebo nízkou biologickou stabilitu.

Mikroskopický obraz – živé organismy
Platí to samé jako u předešlého ukazatele, ovšem s tím rozdílem, že se jedná pouze o organismy neusmrcené dezinfekčním činidlem. Ukazatel indikuje především špatnou účinnost dezinfekce.

Počty kolonií při 22ºC a počty kolonií při 36ºC
Jedná se o všudypřítomné bakterie, které se množí ve vodě za vhodných podmínek. Na jejich množení má vliv velký počet faktorů, mezi něž může patřit například doba zdržení vody v síti a s ní související faktory, jako je vyšší teplota vody, rychlost proudění vody nebo druh dezinfekčního prostředku. Vliv hrají i korozní produkty a sediment na stěnách a dně potrubí, kvalita materiálu, a především takzvaná biologická stabilita vody a přítomnost nutrientů, tedy uhlíku, fosforu a dusíku.


Přehled mikrobiologických ukazatelů a jejich limitů:

Č. Ukazatel Jednotka Limit Typ limitu
1 Clostridium perfringens KTJ/100 ml 0 Mezní hodnota
2 enterokoky KTJ/100 ml 0 Nejvyšší mezní hodnota
3 Escherichia coli KTJ/100 ml 0 Nejvyšší mezní hodnota
4 koliformní bakterie KTJ/100 ml 0 Mezní hodnota
5 mikroskopický obraz – abioseston % 10 Mezní hodnota
6 mikroskopický obraz – počet organismů jedinci/ml 50 Mezní hodnota
7 mikroskopický obraz – živé organismy jedinci/ml 0 Mezní hodnota
8 počty kolonií při 22ºC KTJ/100 ml 200 Mezní hodnota
9 počty kolonií při 36ºC KTJ/100 ml 20 Mezní hodnota
10 Pseudomonas aeruginosa     Platí jen pro balenou pitnou vod

Pozn.: KTJ = kolonie tvořící jednotka


2. Ověřování fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů

Proč by neměl být přítomný v naší vodě například 1,2-dichlorethan?
Je totiž možným lidským karcinogenem, jehož účinky jsou toxické pro játra, ledviny či imunitní a centrální nervový systém. Vzniká jako meziprodukt při výrobě vinylchloridu a některých jiných látek. Občas se používá také jako rozpouštědlo. Do prostředí se dostává odpadními vodami z chemického průmyslu.

Mezi nebezpečné látky se řadí akrylamid, který má toxický účinek na nervový systém a krvetvorbu. I tento prvek se řadí mezi karcinogeny, avšak jeho příjem potravou je mnohonásobně vyšší než pitnou vodou. Bývá používán jako přísada do některých štěrkových, řídkých cementových malt a některých typů membrán pro reverzní osmózu.

Další nevítanou přísadou jsou amonné ionty, které působí jako ne zcela spolehlivý indikátor fekálního znečištění. V koncentracích ve vodě obvyklých jsou prakticky netoxické, ale mohou snížit účinnost dezinfekce, vést k tvorbě dusitanů v potrubí, nebo být příčinou pachových a chuťových problémů ve vodě. Mohou též zapříčinit selhání filtrů k odstraňování manganu. Vzácně mohou být přírodního geologického původu, ale nejobvyklejším zdrojem znečištění jsou odpadní vody z měst nebo z živočišné výroby, protože amonné ionty jsou produktem rozkladu dusíkatých organických látek. Dále se mohou do pitné vody dostat při dezinfekci chloraminem a z nové cementové výstelky potrubí.

Látka antimon zase působí biologické změny v krvi. Zdrojem v našich podmínkách je nejčastěji vyluhování z geologického podloží. Méně významným zdrojem jsou některé slitiny, pájky a keramika, odpadní vody z ropných rafinérií nebo zpomalovače hoření.

Mezi velmi nebezpečné prvky a jedy patří arsen. Následky požití arsenu jsou od poškození kůže a cév po zvýšené riziko různých druhů rakoviny. Jed se uvolňuje především z geologického podloží, ale vzácněji ho mohou přinést i odpadní vody ze sklářského a elektrotechnického průmyslu.

Určitě také nikdo rád neviděl, pokud by voda měla hnědo-červené zabarvení, prostě barvu. Jedovatá sice není, ale určitě snižuje spotřebitelskou kvalitu. Vzniká přítomností přirozených organických látek typu huminových látek a fulvokyselin nebo přítomností kovů, zejména železa, ať už přírodního původu, nebo z koroze potrubí.

Do kvalitní vody by se neměl dostat benzen, po jeho požití hrozí anémie, poškození krvetvorby a zvýšené riziko rakoviny. Kontaminace hrozí z odpadních průmyslových vod, úniku benzínu z podzemních nádrží nebo vyluhováním z toxických skládek. Vítanou přísadou není se svým karcinogenním účinkem ani benzo[a]pyren. Do vody se dostává z asfaltových protikorozních nátěrů ocelových a litinových vodovodních řadů či z atmosférického spadu jako zplodina ze spalování.

Poškození střevní stěny a podezření z karcinogenního účinku v sobě přináší beryllium. V našich podmínkách se do vodních zdrojů přimísí především vyluhováním z geologického podloží. Méně už je obvyklá kontaminace z odpadních vod z kovohutí, elektrotechnického a strojírenského průmyslu či spaloven uhlí.

Příznivý není pro lidský organismus ani bor. Na svědomí má narušení reprodukčních funkcí a vývoje. Do vody se dostává taktéž z geologického podloží, ale také z odpadních vod.

Jedovaté bromičnany mají nagativní karcinogení vliv na ledviny. Nejčastěji vznikají jako vedlejší produkt ozonizace, pokud jsou ve vodě přítomny bromidové ionty. Mohou být též přítomny jako nežádoucí příměs v chemikáliích, zejména v chlornanu sodném. Vzácně v odpadních vodách z textilního průmyslu.

Přímo jedovatý není celkový organický uhlík. Jeho vyšší obsah však nepřímo negativně ovlivňuje účinnost dezinfekce a barvu vody a podporuje pomnožování bakterií v distribuční síti. Zdrojem jsou především přírodní látky.
 

Co by se mělo ve složení pitné vody objevit v limitovaném množství, jsou dusičnany a dusitany. V lidské krvi reagují s hemoglobinem za vzniku methemoglobinu a způsobují riziko vnitřního dušení, hlavně u kojenců do tří měsíců věku. V zažívacím traktu se dusičnany mohou redukovat na dusitany, které reagují se sekundárními aminy v potravě za vzniku takzvaných N-nitroso sloučenin, které jsou podezřívány z karcinogenního účinku. Tyto látky mají nepříznivý vliv také na reprodukční funkce. Do vody se dostávají z lidských a zvířecích výkalů nebo z odpadních vod vyprodukovaných ve městech a vesnicích. Možné jsou také splachy ze zemědělské půdy nebo kontaminace umělými hnojivy.

Další jedovatou látkou je epichlorhydrin, způsobující lokální podráždění a změny v centrálním nervovém systému. Tato látka je podezřelá také z toho, že má karcinogenní účinek. Do vodních zdrojů se epichlorhydrin dostává vyluhováním z epoxidových nátěrových hmot v potrubí a uvolněním z některých nevhodných iontoměničů používaných při úpravě vody.

Samostatnou kapitolou jsou fluoridy, které se řadu let používaly jako přísada do vody a sloužily jako prevence proti kazivosti zubů. Posléze se zjistilo, že preventivní působení fluoridů je reálné pouze v určitém věku dítěte a že je nutné dodržet velmi přísné koncentrační rozmezí, kdy fluoridy působí preventivně. Naopak vyšší koncentrace fluoridů způsobuje skvrnitost zubů, takzvanou zubní fluorózu, a poškození kostí, kostní fluorózu. Pokud jsou dnes ve vodě fluoridy zastoupeny, je to obvykle v důsledku vylouhování geologického podloží; velmi zřídka se do vody dostávají z fosfátových hnojiv nebo z odpadů při výrobě hliníku. V České republice se do vody fluoridy uměle přidávaly do roku 1993.

Pokud se ve vodě objeví stopy hliníku, není ještě třeba propadat panice. Není totiž akutně toxický. Může ale ovlivnit barvu vody a panuje také podezření na neurotoxický účinek při jeho chronickém příjmu. A jak se může hliník do vody dostat? Původ hliníku může být přírodního původu – vyluhováním z půd a podloží, v mnoha případech představuje hliník přítomný ve vodě zbytek hlinitých koagulantů používaných při úpravě vody.

Zdraví prospěšné v určitém množství jsou naopak hořčík a vápník. Oba tyto prvky jsou žádoucí jako prevence úmrtí na srdečně-cévní onemocnění a zřejmě i jako prevence některých jiných chorob. V koncentracích nad 100 mg/l může mít hořčík v přítomnosti síranů projímavý účinek. Hořčík a vápník jsou přirozená součást vod, jejich obsah se však někdy mírně zvyšuje při stabilizaci vody pomocí vápna, vápence či dolomitu.

Přímý zdravotní dopad nelze určit u parametru „chemická spotřeba kyslíku, manganistanem“. Tento parametr představuje sumární obsah látek (většinou organických), které se oxidují za daných podmínek. Vyšší hodnota tohoto parametru může nepřímo negativně ovlivňovat účinnost dezinfekce a podporovat pomnožování bakterií. Do vody se dostává například jako přirozená složka – huminové látky – nebo jako organické nečistoty.

Chlór se do pitné vody přidává jako nejběžnější desinfekční prostředek. V povolené koncentraci (do 0,3 mg/l) je chlór přítomný ve vodě zdraví neškodný, ovšem citlivější osoby i tuto koncentraci mohou vnímat jako nepříjemný pach i chuť pitné vody. U citlivých osob může výjimečně dojít také k podráždění pokožky.

Karcinogenní účinek má chlorethen (vinylchlorid). Vzniká například jako degradační produkt v podzemních vodách znečištěných trichlorethenem a tetrachlorethenem, nebo vyluhováním z PVC materiálů, které nejsou vhodné pro styk s pitnou vodou.

Vyšší obsah chloridů může nepříznivě ovlivnit chuť a korozivní účinek vody. Zdravotní dopad není zásadní, projeví se jen v rámci celkově zvýšené mineralizace vody. Chloridy jsou přirozenou součástí vod, jejich obsah může být zvýšen ve zdroji vody v důsledku zimního solení komunikací nebo průsakem odpadní vody.

Naopak přítomnost chloritanů způsobuje chudokrevnost, postižení nervového systému a možný negativní vliv na reprodukci. Vznikají jako rozpadový produkt oxidu chloričitého a jsou látkou používanou při výrobě oxidu chloričitého, který se aplikuje jako alternativní desinfekční prostředek při výrobě pitné vody.

Z karcinogenního účinku je podezřelý také šestimocný chrom. Způsobuje kromě jiného kožní vyrážku. Vodu může znepříjemnit také „podivná“ chuť, kterou způsobují různé organické a anorganické látky, produkty metabolismu bakterií, sinic a řas nebo chlor. K pití rozhodně není vhodná voda s obsahem kadmia, které s sebou nese poškození ledvin. Příměs se do vody dostává z průmyslové odpadní vody z kovohutí, galvanizoven a chemického průmyslu, nebo průsaky ze skládek baterií a starých barviv.

Vysoký obsah rozpuštěných látek (většinou různých solí) ve vodě je zřejmě rizikovým faktorem pro vznik některých kloubních poruch, močových a ledvinových kamenů, kamenů žlučníku a slinných žláz, hypertenze kvůli vyššímu obsahu sodíku, a možná i některých druhů nádorů. Velmi nízký obsah látek rozpuštěných ve vodě zase napomáhá vyšším ztrátám některých esenciálních prvků z organismu a může narušit minerálově-vodní hospodářství organismu a vést k některým chorobám spojeným s nedostatkem vápníku a hořčíku.

Mezi velmi nebezpečné jedy patří kyanidy, které způsobují poškození nervové soustavy a funkce štítné žlázy. Do vodních zdrojů se dostávají z průmyslových odpadních vod.

Zhoršení organoleptických vlastností vody, chuti a barvy, způsobuje mangan. Jeho vysoká koncentrace ve vodě způsobuje zřejmě degenerativní změny v nervové soustavě. Je běžnou součástí podzemních vod a často se vyskytuje společně se železem.

Pokud se ve vodě vyskytne měď ve zvýšené koncentraci (nad 1mg/l), má na svědomí zvracení, nevolnost a jiné gastrointestinální příznaky. Při chronickém užívání způsobuje postižení jater a ledvin. Do vody se dostane při korozi měděného potrubí nebo jiných materiálů obsahujících měď, vzácně z geologického podloží.

Mikrocystiny – toxiny sinic (součást vodního květu) jsou toxické pro jaterní tkáň. Ukazatel mikrocystin-LR slouží také jako nástroj k řešení problematiky všech ostatních cyanotoxinů. Je to jeden z toxinů sinic (cyanotoxinů). Do upravené vody se dostane, pokud v surové vodě nebo během úpravy došlo k rozpadu buněk sinic, nebo pokud k odumření sinic (rozpadu buněk) došlo v surové vodě ještě před jímáním do úpravny vody.

Možným karcinogenem je nikl, který má vliv na reprodukční funkce, a způsobuje také zhoršení projevů alergií u již senzibilizovaných osob.

Olovo je nebezpečné zejména pro děti: poškozuje vyvíjející se nervovou tkáň, což může vést k narušení inteligence, schopnosti učení a chování. Olovo narušuje také metabolismus vápníku. U dospělých zvyšuje krevní tlak, poškozuje ledviny, způsobuje anémii. Do vody se dostává z olověného potrubí vodovodních přípojek a domovních rozvodů, nebo z mosazných a bronzových prvků v rozvodu vody. Původci olova jsou i starší typy PVC potrubí a olověné stabilizátory či olověné pájky. Olověné potrubí a potrubí z nevhodného PVC je jako materiál pro styk s pitnou vodou již od r. 2001 zakázáno, může se ale vyskytovat u starších potrubních rozvodů. Kontaminace zdrojů pitných vod z průmyslových odpadních vod nebo důlních vod a skládek je už v České republice vzácná.

Ozon může vytvářet různé vedlejší produkty. Pokud není po ozonizaci zařazen stupeň filtrace s aktivním uhlím, v distribuované vodě může být zvýšen asimilovatelný organický uhlík, což může vést k sekundárnímu pomnožení bakterií v distribuční síti. Ozon přítomný ve vzduchu má toxický účinek na plíce. Ozon se používá při úpravě vody k oxidaci a dezinfekci, je účinný i k odstranění virů.

Pach vody
sice není nebezpečný, ale je nepříjemný. Vzniká vlivem různých organických a anorganických látek a jako produkt metabolismu bakterií, sinic a řas nebo chloru. Může signalizovat i vážnější problém.

 

Přehled jmenovaných fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů

Č. Ukazatel Jednotka Limit Typ limitu
11 1,2-dichlorethan  μg/l 3,0  Nejvyšší mezní hodnota
12  akrylamid  μg/l  0,1 Nejvyšší mezní hodnota
13 amonné ionty NH4+  mg/l  0,50 Nejvyšší mezní hodnota, mezní hodnota
14  antimon Sb  μg/l 5,0 Nejvyšší mezní hodnota
15 arsen As μg/l 10 Nejvyšší mezní hodnota
16 barva  mg/l Pt  20 Mezní hodnota
17 benzen  μg/l  1,0 Nejvyšší mezní hodnota
18 benzo[a]pyren BaP  μg/l  0,010 Nejvyšší mezní hodnota
19 beryllium Be μg/l 2,0  Nejvyšší mezní hodnota
20 bor B  mg/l  1,0 Nejvyšší mezní hodnota
21 bromičnany BrO3
μg/l  11, 36 Nejvyšší mezní hodnota
22  celkový organický uhlík TOC 
mg/l 5,0 Mezní hodnota
redakce, 9. 7. 2013
Doporučujeme:

Co spojuje whisky a vodu? Energie!

Veolia získala dalšího významného zákazníka v potravinářské oblasti!

více »

Časté otázky a odpovědi zákazníků

V této sekci naleznete odpovědi na nejčastější dotazy zákazníků. Každému dotazu se budeme věnovat v samostatném článku. Dotazy nám můžete zasílat na adresu redakce@aquafed.cz Přehled nejčastějších dotazů přikládáme.

více »

Jak se fakturuje vodné a stočné?

Základní informace o způsobu fakturace vodného a stočného.

více »

Balená nebo kohoutková?

Někdy i krátký film vydá za tisíc slov. V tomto případě velmi doporučujeme unikátní animovaný "Příběh balené vody" od Annie Leonard. Vemi zdařilý film vás během osmi minut pobaví, poučí a přiměje zamyslet se nejen nad vodou.

více »

Máme doma tvrdou vodu?

Televizní reklamy na změkčovače vody se nás již dlouhá léta snaží přesvědčit, že je na většině území ČR tvrdá voda, která významně ohrožuje především naše pračky. Přestože je toto tvrzení značně sporné, může v některých českých domácnostech usazování vodního kamene představovat nepříjemný problém.

více »

Co je dvousložková forma vodného a stočného?

Některé vodárenské společnosti využívají pro účtování cen vodného a stočného dvousložkovou formu. Co je základem pro její výpočet?
více »

Jak se kontroluje kvalita pitné vody?

V ČR se složení vody daří udržovat na dlouhodobě velmi dobré úrovni mj. díky komplexním, pravidelným a důkladným kontrolám.

více »